Co je mořské sklo a které barvy jsou nejvzácnější?

Mořské sklo je kus obyčejné láhve, sklenice nebo talíře, který se desítky let převaluje v moři. Vlny a písek obrousily jeho hrany a voda zmatnila jeho povrch. Je to odpad, který se změnil v malý poklad.

Jak mořské sklo vzniká

Rozbité sklo se do moře dostává mnoha cestami: ze starých skládek na pobřeží, ze sklářských hutí a továren, z lodí, které házely láhve přes palubu, a z vraků. Vlny je pak převalují po písku a kamenech. Ostré hrany se pomalu obrušují a kus se stává hladkým a oblým.

Podle sběratelských příruček tento proces obvykle trvá 20–40 let, někdy 100–200 let. Matný povrch vzniká tím, že voda pomalu vyluhuje ze skla jeho složky. Pravé kusy často nesou drobné stopy ve tvaru písmene C. Jsou to otisky nárazů kamenů a jeden z nejjistějších znaků, že kus strávil v moři dlouhou dobu.

Sklo z jezer a řek se nazývá plážové sklo. Bývá méně matné, protože sladká voda působí šetrněji než slaná.

Barvy a jejich vzácnost

Barva závisí na tom, čím sklo dříve bylo. Většina pochází z obyčejných pivních, limonádových a vinných lahví, takže zelená, hnědá a bílá jsou nejběžnější. Sběratelé třídí barvy do několika skupin. Poměry níže jsou přibližné, vycházejí ze sběratelských součtů, nikoli z přesných měření.

• Běžné: lahvová zelená, hnědá, bílá (čiré sklo). Základ každé sbírky.
• Méně běžné (asi 1 z 25–100): nefritová, jantarová, limetková a lesní zelená, jemná modrá. Pocházejí z lahví od whisky, léků a starých lahví od prádelních přípravků.
• Vzácné (asi 1 z 200–1 000): fialová, citronová, neprůhledná mléčně bílá, kobaltová, chrpově modrá a aqua ze sklenic.
• Velmi vzácné (asi 1 z 1 000–10 000): šedá, růžová, modrozelená, černá, žlutá, tyrkysová, červená a oranžová. Červená se objeví zhruba jednou z 5 000 kusů, oranžová jednou z 10 000.

Oranžové sklo pochází hlavně ze stolního nádobí vyráběného na počátku 20. století několika málo firmami. Červené se nikdy nevyrábělo hromadně, protože barvivo bylo drahé. Některé „černé“ mořské sklo je ve skutečnosti velmi tmavě zelené nebo hnědé z lahví z 18. a 19. století. Podrž ho proti světlu a uvidíš jeho pravou barvu.

Fialové kusy byly často původně čiré. Sklenáři kdysi přidávali mangan, který na slunci sklo pomalu zbarví do světle fialova.

Mořské sklo na Baltu

V Polsku je mořské sklo stále málo známé. Výrobci šperků v Trojměstí ho sbírají hlavně v Sopotech a na dalších plážích Gdaňského zálivu. Nejběžnější jsou odstíny zelené, hnědé, bílé a modré. Pro vzácné barvy jezdí na pláže v západní Evropě.

Baltu to ztěžují dvě věci. Má téměř žádné slapy, takže moře dvakrát denně neodkrývá široký pás břehu. A většina pláží je písčitá, zatímco sklo se ráda usazuje mezi kameny. Proto se vyplatí hledat u vlnolamů a příčných hrází a na úsecích s jemným štěrkem, poblíž starých přístavů.

Nejznámější místa na světě

• Seaham v Anglii: od roku 1853 do roku 1921 tu fungovala Londonderry Bottleworks, největší sklárna lahví ve Velké Británii. Její odpadní sklo se vyváželo do moře a vrací se s každým přílivem.
• Glass Beach ve Fort Braggu v Kalifornii: bývalá skládka, dnes součást státního parku, kde je sklo jen na dívání.
• Davenport v Kalifornii: umělecké sklo z ateliéru, které do moře odnesla povodeň.
• Praia dos Cristais ve Španělsku: zátoka plná mořského skla ze staré skládky lahví.

Co dál

Kdy jít na pláž, zjistíš v průvodci kdy hledat mořské sklo. Kde je sbírání zakázané, se dočteš v pravidlech a zákazech, a o cenách a falzech v hodnotě a prodeji.

Zdroje

• Wikipedia: Sea glass
• Tygodnik Powszechny: nejcennější „slzy mořské panny“ (polsky)
• Sopot Sea Glass: často kladené otázky (polsky)
• Prestiż Trójmiasto: šperky z mořského dna (polsky)
• Wikipedia: Seaham
• International Sea Glass Association: pravé a umělé sklo